XI. stínadelský sraz ve Vyškově: „Znamení stínadelských 2005“

Stinadla-2005 (28)Zvony na radniční věži právě odbíjeli sedmnáctou hodinu, když se v jedné nedaleké, docela blízké uličce začínají pod prampouchy scházet skupinky Vontů z Vyškova, Brna, Adamova, Kyjova, Štětí a ze Severních Čech … Jejich úkolem bylo pronikat do křivolakých uliček, plných tajemných průchodů, plácků a náměstíček, temných zákoutí, záhadných domů a pátrat zde po zajímavostech vyškovských Stínadel.

Večer, kdy už všichni byli v příjemném prostředí vyškovského Domu dětí a mládeže, konal se v sále divadelní festival Rychlé šípy. K vidění bylo pět zábavných a komických scének, podle příběhů tohoto legendárního klubu. Jmenovitě to byli příhody „Rychlé šípy přijímají nováčka“, „Rychlé šípy v hořícím domě“, „Rychlé šípy zachraňují Dlouhé bidlo“, „Rychlé šípy a hon na pašíka“ a na závěr se hrálo divadelní představení „Rychlé šípy hrají divadlo“.
Ve velkém sále dále probíhalo plno her, hříček, soutěží a dalších zábavných činností. Mezitím v celé budově bylo zhasnuto a úkolem každé skupinky jednotlivě bylo projít celým domem a plnit různé úkoly, hledat ukryté předměty, bojovat s ve tmě číhajícím nebezpečím…a na závěr dojít do klubovny Uctívačů ohně a zjistit o této partě Vontů co nejvíce informací…Po sobotním snídani se partičky Vontů vydávají k hradbám v Pivovarské ulici, na kterých již čekal spojenec tajemného Elnara. Z jeho rukou vzlétlo do ozónu pár stovek lístečků s čísly a písmeny…Vítr vanoucí odněkud z Kropenatky však natropil trochu legrace a třetinu lístků zavál za hradební zeď….přesto se všem za milosrdné pomoci Elnarovců podařilo dohromady stvořit zprávu, a dozvědět se že májí hledat ve sklepení jednoho domu uvězněného psa Rychlých šípů Bublinu a donést mu něco k snědku…obzvláště pak smažené řízečky a jiné masíčko mu tam scházely…Hlad však měli také i pořadatelé a všichni účastníci, pro které náš šéfkuchař Eifel ala Mojmír Maděrič a jeho první kuchtík Soki ukuchtili vynikající guláš…Tak to jsem ještě nežral…
Po chvíli odpočinku se všichni Stínadelští vydávají do hřbitovní chodby, nacházející se pod prostory Vyškovského zámku. Tady se za svitu loučí a svící mohli poprvé setkat s Elnarem a také jeho pomocníkem, kteří předali zájemcům o Velké Vontství jisté poselství… Úkolem bylo za pomoci staré mapy vypátrat ve Stínadlech čtyři neznámé Vonty a bez pomoci papíru, tužky či jakékoliv jiné pomůcky zapamatovat si jejich jména.
Když město pohltila tma, mohli Vontové díky své opatrnosti a šikovnosti proniknout do bezprostřední blízkosti schůze Uctívačů ohně, kteří právě pod vedením Elnara prováděli svůj utajovaný a neuvěřitelný ohnivý obřad… na jeho závěr se objevila postava v černém oblečení a s bílou maskou na tváři. Široko! Z rukou Elnara převzal tleskačův hlavolam, ježka v kleci a zmizel někde ve tmě…
O tom kdo se stane novým vládcem čtvrti obývaných Vonty měla blíže napovědět další etapa, konaná v křivolakých, spletitých a temných uličkách Pazderny. Bylo zde potřeba získat něco, co odjakživa patřilo, patří a bude patřit ke Stínadlům. Jejich symbol – ježka v kleci. Toho však měl ve svých rukou Široko, kterého bylo potřeba chytit a hlavolam mu vytrhnout z rukou… Nebyl to však snadný úkol. Nejdříve ho bylo potřeba v nevyzpytatelných uličkách najít a poté také dohonit a přemoci… Široko však dlouho unikal průchody a uličkami, schovával se na stříškách domků a temných zákoutích…Nejeden odvážlivec, který se mu postavil do cesty s touhou získat hlavolam do odnesl nepěkným šrámem…nakonec se to však všem skupinkám podařilo….
Následně přišlo na volbu. Třemi kandidáty na Velkého Vonta byli Rikitan, Marťánek a Krokodýl, kteří se utkali ve zkoušce, která prověřila jejich bystrost a rychlost. Velmi těsným rozdílem, který způsobila nešťastná chybička byl ze hry vyřazen Marťánek. A protože i ve hře, kde bylo úkolem co nejrychlejší přenesení hořící svíčky, zvítězil Rikitan, stal se novým vládcem nad Vyškovskými uličkami. U kostela sv. Jakuba převzal s rukou Široka symbolicky odznak Vontů a vystřídal tak jednoroční vládu adamovského bašti. Hlavolam se po Blansku a Adamovu vydá na pouť do Štětí. Vyvrcholením večera bylo dojídání zbytků večeře…a hlavně také slavnostní předání cen. Kromě pamětních listů, to byli také košíčky s křupavými oplatky, čokoládové pochoutky a pro každou skupinu kniha Jaroslava Foglara dle vlastního výběru. Také se ve Vyškově objevilo nějaké zvláštní stvoření na motorce. Nejdříve to podle chlupů a zarostlého obličeje vypadalo na cvičeného medvěda z cirkusu, kteří motocykly velmi dobře ovládají, ale nakonec jeden nejmenovaný zdroj informací uvedl, že se jedná o předsedu spolku cvičených medvědů….éééé…teda předsedu Jihomoravské pobočky, pana Jiřího Kalinu – Čápa. Pak už za zmínku toho moc nestojí. Všichni si v neděli sbalili všech svých šest švestek, ten kdo jenom pět, tak má ještě jednu švestku u nás v klubovně a vydali se na cestu domů. Na závěr bych chtěl poděkovat všem kamarádům, že k nám do Vyškova přijeli a pomáhali s dojídáním zbytků, všem pořadatelů, kteří výraznou měrou přispěli k zdárnému průběhu akce, obzvláště pak těm kteří nasadili v boji s ucpaným záchodem svoji vlastní ruku, dále pak Bílému Tygrovi za umožnění návštevy podzemních prostor a také Českým drahám, které na trati Vyškov-Brno kvůli výluce zavedli náhradní autobusovou dopravu…