20. výročí klubu v Bílých skalách – 23. června 2007

100_5183 - kopie

Historick100_5183 - kopieý okamžik v dějinách klubu nadešel. Na čtvrtou červnovou sobotu jsme naplánovali výpravu, na které jsme si měli připomenout kulaté výročí ode dne kdy vnikli Moravští Indiáni… Kolem půl deváté docházíme s Čipem na nádraží. Už tady nás čekala dvě velká překvapení. Čekali tu Bob a Anakin, který kvůli výpravě odložil zájezd s rodiči k moři. Prostě borec! A druhým hřebem byla Bobova zpráva, že už tady nikdo další není. No někteří asi dostali strach ze včerejíšho deště, nebo museli odjet k babičce. Ale na druhou stranu co je lepší? Jít na výpravu v 6ti lidech a užít si plno srandy a dobrodružství, nebo jít v počtu 15ti a připadat si jako krotitel divé zvěře? Poslední dorazil, asi taky podle abecedy, Želva. Autobusem odjíždíme do Křtin, kde ani ne 5 minut čekáme na autobus z Brna, který přivezl Sokiho. Nejdříve směřujeme do místního kostela, který je patří mezi 3 nejznámější na Moravě. Kromě fresek Jaquese Santiniho nás zaujal i vstup na zvonici, leč bohužel byl uzamčen. Po zápisu do kostelní kroniky se vydáváme po modré značce do křtinského údolí. První jeskyni, kterou jsme prozkoumali byla Drátěnka. Co jsme však viděli uvnitř, si necháme pro sebe, ale bylo to drsny! Potom obcházíme Výpustek, odkud se místy ozývala střelba, asi se někdo neúspěšně pokoušel dostat do labyrintu jeskyní stráženým vojáky…. Na jedné ze skal si dáváme přestávku, svačinku a taky Terešovské brambůrky. Čas postoupil a už jsme byli u jeskyně Kostelík, za kterou byla pěkná díra do země. Byla tak pěkná, že bych do ní fakt nechtěl spadnout. Jedním z nejhezčích okamžiků dne byla vyhlídka nad Býčí skálou. To se nedá popsat, na to se musíte podívat na fotkách (zelvaa.rajce.net) Potom přišel jeden z historických okamžiků klubu. Rolf oznámil, že po 6ti letech odstupuje z funkce vedoucího a jeho místo zaujme nový a teprve čtvrtý vedoucí Moravských Indiánů – Želva. Potom již scházíme ze skal dolů do údolí, kde přišla další slibovaná perlička uvedená na programu – občerstvení v pohostinství. Hranolky, langoše, brambořáčky, kofola, žužlavé bonbóny…. no kdo tam nebyl, může se kousnout do jazyka. Potom už směřujeme zpátky do Křtin. Tentokrát jsme to vzali po modré značce přes Hrabůvku a to už i někteří starší veteráni začali pomalu usínat. Ještě jsme si dali kofolu a potom se rozloučili se Sokim. A autobuse někteří usnuli a probudili se až ve Vyškově na nádraží…

FacebookTwitterGoogle+